Je už to takovým hloupým údělem každé lidské bytosti, jen přijde do tohoto slzavého oudolí, tak stárne. Čas letí, jak slon na slupce od banánu. Začnete se mírně rozhlížet po okolí a náhle zjistíte, že ve vašem věku vlastně už není důvod. Za zády nám stojí naše realita, hází na nás škleb alá vlkodaf a držíc nás za flígr, poťouchle šeptá: "Čejče, se Ti ty ideály ňák rozutekly, či co? Tak budu s Tebou já, ne?" Tváříme se nechápavě, ačkoliv víme, že naše snové zámky dávno rozpustit "troll" kompromis.

Je to tak. Nikdo neunikne. Nepomohou zázračný mastě z kosmeťáku, pilule, ani elixír mládí od věštkyně, která zaručeně pamatuje, když divočáci proháněli Bivoje.
V ňákém období začíná chlap prodělávat přechod, fyzický i rozumoví. Vlasy bělají, řídnou nebo hlava připomíná dobře vyleštenou podlahu- nikde ani smítko. Co by mělo být měkké a pružné, tvrdne a opačně. Vstávání z postele je doprovázeno hrůzostrašnými skřeky, připomínajícími boj lachtana o život na vrzajících trámech ve starobylé ruině.

Mužské hovory, dříve tolik prodchnuté vášnivými a obdivnými ódami o dívčí a ženské kráse a půvabech, se mění na neméně ohnivé gurmánské a kulinářské dýchánky. Božskou extázi nám způsobí pohled na ladné křivky výborně propečeného bůčku se zelím, řízku či domácí jitrničky slibně se usmívající na talíři. O vroucném vztahu s ledničkou a jejím pravidelným luxováním, hlavně v nočních hodinách, raděj pomlčím.
Avšak získáváme jednu báječnou schopnost, kouzelné tlačítko v našem nitru s nápisem: Vypnuto. Onu pověstnou, našimi ženami tolik nenáviděnou schopnost- nevnímat, páč přece stačí nasadit pohled ochočené laně a účastně pokyvovat hlavou. Přitom můžeme přemýtat, jak bysme vyřešily spor dvou indiánských kmenů, kteří se přou o náčelkův vyražený zub.
Ženy to přímo rozpaluje do ruda-
Ona: "Tak, co si o tom myslíš, miláčku?"
On: "Máš pravdu, drahoušku."
Ona: "V čem?"
On: "Noooo. Ve všem."
Ona: "Vůbec mě neposloucháš! "
"Ale, jooo."
"Co sem tedy říkala?!"
"Hm, noo, úplně přesně to nevím, ale souhlasím." Následuje významné bouchnutí dveřmi, či tichá domácnost.
Znáte to také?

Páč máme více volnýho času, stávají se z nás zapálení houbaři, filatelisté, fotografové, filosofové ze čtvrté cenové a když nám přeskočí, tak místní politici.

Ženy o nás mnohdy tvrdí, že jsme jako malé děti. Mají pravdu, nezáleží na tom, jestli nám je šest, nebo šedesát, milujeme hračky všeho druhu. Když jsme ve společnosti mladších, nečiní nám problém se přizpůsobit. Ten malý kluk v náš žije stále dál.