ODJIŠTĚNÝ BLESK

1. červenec 2017 | 01.51 |
› 

 Jitro, sedum. Už! Zasejc se nemůžu vykumprdit z domu. Jak obvykle. V noci navařenej u kompu, pak to takhle dopadá. Leč musím přecejc juknou na přátele z fejsknihy- co měl kdo k véče, čí pes udělal kotoul, nebo kterak si našili puntíkatý knoflíky na sváteční dřeváky. Zkrátka, důležitý věci, nerad bych je propás.


Vystřelím z domu, jak fláterník ze striptýzu a plachtím do rachoty. Mám teplé místečko u kostela. Působím tu jako slepej pirát spolu se svou čivavou, Citrónkem - vodícím psem. Bezva flek. Všude plno důvěřivejch tůristů a bakšiš nám pravidelně žuchá do připraveného apartního klóbrcu.


Krásnej život. Leč žádný stromy nerostou do nebe. Smolnej den nastal. Od rána zájezdy jen z Balkánu. Střežíme pokladničku, protože tito turisté mají ruce rychlý jak včela po gutalaxu. Z čista jasna ze čtyř stran se blíží zátah. Na převlek je pozdě. Citrónek bafl širák a pokouší se zmizet. Ten ho však převažuje a věrný kamarád moment cupitá po předních tlapkách. Prohraný boj. Přistává uvnitř klobouku. Vypálil jsem opačným směrem. Po úporném, nekonečném a vysilujícím desetimetrovém běhu mě nekompromisně zhaftli. Na stanici- byl jsem označen za hanbu města. Následovalo ultimátum- práce, nebo basa.


Poprvé vstupuji na půdu věhlasného institutu, který všem zajistí zaměstnání snů. Je to monumentální budova plná odhodlaných, zapálených, nadmíru ochotných údernických úředníků, snažících se vyhovět. Slečna na informacích popíjí bílou kávu a je fascinována ryze odbornou literatirou-časopis Cosmopolitan- do kterýho je zabrána a nevšímá si před ní se shlukující fronty. Takto setrvá asi 30 minut. Dočtla poslední stranu a začíná zvolna odbavovat klienty. Jsem na řadě.
"Co chcete!?" Osloví mne "příjemně".
"No....Zaměstnání." 
"Nejdřív se musíte přihlásit."
Hnedle zvedám ruku jak ve škole.
Vrhá na mně pohrdavý pohled, jak kohout na Kindrvejce.
"Myslím zaregistrovat se."
"Ach, tak."
"Tady jsou lejstra. Vyplňte je hůlkovým písmem."
Ošívám se.
"Něco se vám nezdá?" Odtuší.
"Hůlkovým, hůlkovým... Dyž já neumím čínsky." 
Slečna počala měnit barvy rychleji než chameleon na centrifuze. Cosi zamumlala, sekla s tužkou a odešla se uklidnit.


Vypisuji kolonky ve formuláři...Tak a hotovo.
Vyzvídaj osobní věci- třeba: Pohlaví- sem písnul: "Asi dostačující". Stav-" Praděd byl švec". Znalost cizích jazyků- "Do úst nikomu nečučím". Bydliště-"No...Sem tam vyšůruju".
Dovednosti-"Umím vohřát vodu na čaj". Řidičské oprávnění-"Skupina K a K1 ( kolo, koloběžka)". atd.


Jen sem dopsal, už na mně slečna z informací hulákala, že si mám jít sednout před kancelář č. 5.
Na zdi se skvěla cedulka: 
" Zprostředkovatel práce 
Kryštof Prokop Sádlo".
Vedle byly nástěnky s chytlavýma náborovýma plagátama. Přehlídka vyspělýho básnickýho umění rannýho Hlupaismu.

Třeba: "Chceš-li cvičit svoje nervy, na autobus se rychle vervi. ČSAD Řevnice."

"Hú hú, co se tropí za stohem? To motorák valí sem. Šraňky jsou však zpušteny- železnice Kukleny. Přijď mezi nás."

"Pevné svaly, ostrou mysl, přes rameno pilu nesl. Dřevorubec to je pán, s uctivostí pohleď naň. Červený nos i líce- lesoškolky Vizovice."


Pan referent si prohlíd můj dotazník a začaly mu pocukávat koutky, jak puberťačce u dechovky. 
"Nevyplnil jste školu." Podotkl.
"Vyseděl jsem pět ročníků."
"Vysoké?"
"Depak, vždyť měla jen jedno patro." 
"A nechtěl byste dělat, co doposud?"
Udiveně sem na něj vejral. "Pomahači mi to zatrhli, přece."
"No, víte.. Město zřizuje kolem kostela naučnou historickou zónu s oživlými postavami, takový betlém, jestli mi rozumíte."


Dnes sedím na svém místě. Změna je v tom, že malý díl vejdělku odvádím radnici. A poldové? Nosí mi svačiny a hlídaj, aby nás někdo neokrad.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře