REKLAMĎAHA

15. červenec 2017 | 01.37 |
› 

"Hele, hele, tady maj ten úžasnej bazén. Ale na letáku vypadal mnohem větší. Tam byli tři lidi a do tohodlens sotva smočí palce jeden!"........Že je vám to povědomé? Že to znáte? Všudypřítomné reklamní atributy jsou vtíravější než mast na volská oka, výmluvný a sladký, jak Singapurská telenovela.


Povídka by stylově mohla začínat třeba takhlenc: BYLA, je a bude- máme omamné skladové zásoby. NEDÁVNO- ale tento týden výprodej, obří dech beroucí slevy až 1%. ZA NEPROSTUPNOU MLHOU- se super uni pižlou od Horsta z blábolšoku není nic nemožné- krájí, vrtá i hráz s ní postavíte. JEDNA MALÁ ZEMIČKA- cestujte jedině s námi- Zakufroval a Ohluchl tour.....


Krutá, bolestivá rána. Zuby a víčka zatnutá v pěst. Párty s přáteli jsou vydařenější a vydařenější. Sklenice přetékaly, zábava nevázla a všici jsme byli dokonale odvázaní. Po čtvrté sklínce se ve mně probudila dávno dřímající a zatajovaná odvaha. Popad sem tužku a papír a počal psát vzdorovitý dopis svému šéfovi:
"Vážený a obdivovaný šéfe!
Pokud byste ráčil dovolit, chtěl bych Vám říci, že kafe už nebudu nosit každý den. Pouze v pondělí, středu, čtvrtek a pátek. To platí i o zákuscích. Rovněž omezuji dobrovolné mytí Vašeho vozu na maximálně 2x v týdnu. Nákupy Vám nadále budu obstarávat, avšak hrdě se zříkám trinkgeltu.
Váš oddaný podřízený Béďa, fakturant. 
P.S.: Kdybyste nevěděl, sedím ve vedlejší kanceláři, třetí stůl zprava u okna."

Jo jo, sem mu to nandal. Tohle sojový mlíko, prokládané jahodovým šejkem s trochou rumové tresti, je fakt síla.


Pouštím se do úklidu. Sesbírám nádobí, beru přípravek a pouhou jedinou kapičkou- půllitrovou, odmašťuji malý konferenční stolek. Otvírák myčku- eh! Permoníci z kapslí ňák nefungují! Budu jim muset dát vyhazov. Vždyť vypadá, jak kdyby prošla frontou od Buzuluku k Tatrám. 
Naládovat pračku, odstraňovač skvrn již po prvním vyprání, aviváž a prášek. Honem snídaně. Z lednice jogurta. Doufám, že tady nejsou žraloci. Obezřetně kontroluji pod stolem, ve dřezu a vaně. Se mi ulevilo, nic. 
Dopráno. Fakt to funguje, fleky zmizly....I s částí prádla, ale ostatní nádherně voní- rozkvetlá álej uprostřed ropných polí.


Tradá na nákupy. Zbožňuju je, jako sedět na dromedárovi v zubařském křesle. Návštěva supermarketu potom připomíná boxingklub uprostřed ostrého tréninku. Měl bych si taky zařídit ňáké ten úvěr, avšak kde? Zamířím do hospody na preso, lépe se mi bude přemýšlet. 
"Máte, prosím, Italské?"
"Jediný, co je italský, je můj kuchař Serjoža."
"Nerozumím."
"No, poslouchá jejich techno a je i stejně pracovitej. "
"Tak, mi přineste turka."
Hele, maj tady výherní automaty. Že bych zkusil štěstí zatahat za kníra? Vhazuji dvacku a spouštím fortunu. Stroj se zastavuje- jejej! 3 hrušky! Rázem všechno vyplo. 
"Kruciš, jsem měl výhru."
"Máte smolíka." Tlemil se výčepák. "Ukážu vám provozní řád."
Vytasil z kapsy polozmačkaný, umolousaný cár papíru.
"Zde to je černé na bí...lém."
Vrhl sem na to čučku. " Proboha, vždyť rok vydání je 1988!" Podepsán- Hlavní ekonom RaJ Jiří Paroub..Dvě písmena nepřečtu. 
S dopomocí jsem odtud vyletěl jak Rambo ze zastavárny a bradou nalajnoval nový přechod.


Musím taky vlítnout do drogérky a řádsky zamakat na tej imiči. Pochopil sem to ve chvíli, když do mne, zajisté omylem, vrazila parta ďoučat v kožených bundách a na hlavě barvu irské trikolory. Vůdkyně se velice slušně omluvila: "Co tady stíníš, prafotr." A podčutla mi nohu, na který sem balancoval, aby mne ušetřila nejistoty, zda to ustojím. 
Prostě, chci drobítko omládnout a bejt in. Ve městě jsou tři kšefty, kerou vybrat? Heleďme, automat drink k nákupu zdarma! Jasný, semka. Co bych to byl za Čecha, abych nebral, když rozdávaj.
Vytvrd sem u dlouhého regálu s vlasovejma barvama. Jak si vybrat? Všechny slibujou zářivej lesk, zasejc abych potom ostatní neoslňoval a nezapříčinil ňákou nehodu. Rozhodne volba na slepo. Zavírám oči a popadnu první krabičku, pár krůčků a lapám druhou.


Ještě sem. Supermarket, kde milují Česko. Panuje hustá atmosféra. Napětí by se dalo krájet. V tom někdo vykřikne: "Je tu!" Prodavač přiváží paletu s mlíkem v akci- koruna sleva. Ze všech možných i nemožných stran se sem valí natěšený dav. Pracovník nechává paletu paletou a zachraňuje se výskokem na vršek blízkého regálu. Vypuká vřava. Mnozí zákazníci sou vyzbrojeni okurkami, banány i melounem. Lítý boj o každý kus. Malá chvilka a je po všem. Napětí mizí.
Beru pečivo a raději obchoďák opouštím. U východu si všimnu poutače- zřejmě očekávají nápor tůristů z exotické země- prý: "Ochutnejte našeho řezníka." Zajmavé.


Chvála, jsem u domu. Otvírám schránku, zasejc letáky! Mankote! Mám pocit, že se probudily ty živé kultury. To snad ne! Výtah mimo provoz! Do 5. po schodech. Zpočátku nasazuji překotné tempo, avšak poslední půlpatro velmi zvolna. Má chůze připomíná gejšu v tradičním oděvu. Každý další schod je vyšší a vyšší. Zplavenej, jak hlemýžď na dětské autodráze, obličej stažen do útrpné grimasy. Poslední schod. Drobné zaškobrtnutí o rozvázanou tkaničku. Hm, a je konec....


Večer. Testuji barvy na vlasy. Nanáším první na půl hlavy a druhou na zbytek. Nechat působit, spláchnout a hle výsledek....No super! Západ slunce nad jižním Pacifikem v matných odstínech. A pak věřte reklamám!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře