Kůůlování

  Byl pátek, obyčejný den. Jeden z mnoha. Stál jsem před domem a popouštěl uzdu svému zlozvyku- pavčil jsem rédo, které jsem loupnul kolemjdoucímu ze saka, předstírajíc tryskáč. Pokuřuji, pokuřuji tak vehementně až pouliční čidla začala signalizovat smogové nebezpečí.

V dáli se ozval rachot, skřípění a pískání. Jako kdyby veverka po šálku kávy osedlala kastrol na dobře navoskovaných parketách. Hluk se přibližovat až přede mnou zahamoval můj výborný kamarád Igor ve svém suprovém zánovním fáru značky Forman kombi z 92. Úplně mi překvapením padla čelist, málem i z pantu. "To vejráš". Hlaholil zubící se Igor. "Ty jo, to je šídlo." "Jsem v tejdnu na něm máknul." Bourák byl nově ohozen stříbrnou barvou, co zbyla z natírání plechové kůlny, vpředu reflektory ze Zetora, na kapotě přilepené beraní rohy. Vzadu zely 2 obří laufy, vytvořené z trubek od kamen. Vevnitř blikaly světýlka z vánočního stromku. "Mám i origo hi-fi soustavu. Brejlni." Opravdu. Kazeťák- dvojče, připojen na čtyři repráky z Ting Ťang šopu.
Prostě naprostá špička. Igor se vyzná, měsíc pracoval ve městě.

"Navečer se hoď do ordnungu, vohákni se. V kulturáku bude zábava. S živou kapelou." "Kdo?" "Poprskané křoví." "Fakt, jo?" Konečně půjdu na legendární kapelu, která vyhrála místní soutěž talentů. Porazila takové velikány jako: Býčí skřeky, Splašený valník, nebo Vidle v nose.

Hodiny se pomalu vlekly. Nastal navečer a bylo se třeba hodit do gala. Vyndal sem sváteční tepláky s několika rozpaky na nohavicích podle módních trendů, tričko s Dádou Patrasovou a vestu s motivem Batmana. Řídkého ježka na hlavě sem potravinářskou barvou stříknul na modro-zeleně a kouty přeleštil sidolem. Do ucha jsem vetknul kroužek z gárniže a do nosu kancelářskou sponku. Ještě vytvořit tetování a hotovo. Popadl sem fixu, na prsa namaloval kukuřičné pole, pravou ruku vyzdobil kotvou a levou malotraktorem po západu slunce. Na lejtko samolepku hada vracejícího se ze schůze- opíral se o bílou hůl. Juknul sem do zrcadla: "Sluší Ti to, Lojzíku, sluší. Budeš zářit."

Přesně v 7 cvrnknul kamarád. Byl rovněž vkusně ohozen. Bleděoranžové kalhoty, mikina se Shrekem a vesta s mysliveckými vzory. Na krku pestrý řetěz z Céček. Holt je to švihák. Nedočkavě sme se vypravili ke kulturáku. Avšak, co se to tam děje? Jaké obecenstvo se schází? Jako by pořádali nákupní akci hrnců a nádobí. Zašlajfovali jsme před vývěskou, kde stálo: Poprskané křoví- koncert odložen pro nemoc. Dnes symfonický orchestr- Velký Noční Randál, hraje Mozartovy melodie. Dost nemilé překvapení. Smutně sme se šourali nazpět. Tak jindy.